Červen

Louky mají vlhké, svěží trávy vůni,v stíny lesů vniká slunce mladý jas;všecko jen se jiskří, ve lupenů tůni,co hnizd, vše se chvěje a se bouří v ráz.

Vlny čile spějí vršků volným svahem,vesele se valí přes thymian v mech,v středu hložin pějí v závod s větrů tahem,s nimi dát se v zápol ranní pták má spěch.

Trávníky jsou plny harmonických zvuků,jitro stkává stezkám z perel koberec,s blízkých dubů slétá včela v sladkém bzuku,zlaté křídlo kladouc šípků na věnec.

Pod vrb haluzemi pěkná kráva jaráve trávě se pase, kde brod vlažných vod,vzdorná její šíje nezná jha a párarůžová jí tryská z nozder o závod.

A za řekou dále v obzor zamodralý,nivami jež valí v květu zdobě tok,nádherný král pastvin bučí býk a z dáliopojný vzduch loká a se buší v bok.

Země rovna panně v zmatku usmívá sepod polibkem prvním v sladký nyje vznět,vlhké oko jejíž, líc v nach zažehá se,jejíž duše cítí miláčkův již ret.

Rozkoši, ó nachu, jež zem spita cítí,lesů tajné dechy, hlubá šumění!Vůní zpijte srdce, jež chce chutnat žití,v mír a svěžest stopte jeho zemdlení!

Záhy dost sny jeho jarním pláčem vlahéodletí jak roje polekaných včel,v žhoucím žáru léta spálí křídlo nahé,v změti kalných vášní, stín zkad odletěl.

Ach’ tu podejte mu rosy plnou číšikvěty jara jeho, zoře krásných dnů!A ty, božské slunce, v duši, jež se tiší,vlij mu z mladé lásky moře plamenů!