Albatros

V ohromném prostranství od Kozorožce k Poluřve vichr, burácí a kňučí, vyje v bolu,v ráz skočí přes moře, jež vzteklou jeho pěnoujest bílé celičké. On vodu zakalenouz dna zvíří, honí v dál a v kusy roztrhává,rve mraky, škube je a seká, do krvavav jich cárech náhlý blesk se zamihne jak v křeči.On chytí, zahalí a skácí, dál co ječívír peří zmatený a ostrých ptačích křiků,jež v bouři protřásá, rve k hřebenům vln v mžikua jako kladivy v skal tvrdá čela tříská,až denně vzdychají, co dál on řve a vříská,

Sám, prostoru zde Král a moří beze břehu,vstříc lítá útokům ve divém větrů šlehu,bez chvatu zpozdění, mohutným křídla tepem;zrak těká v jistotě po kraji mlhou slepém,jak z kovu křídla jsou a natažena pevně,bouř jimi rozráží, nechť drsná hýká hněvně,a klidný v hrůze kol a děsu, lítá, vracíse plný veleby a v bezednu se ztrácí.