Erynnie

Ó, smečko, Erebu! Ó, staré Erinnye,v jichž očích vydutých blesk dřímá slnící,jimž halí hladný bok cár větrem vlající,jichž ucho poslouchá jen výkřik agonie,ó, stále štěkejte v ruch vraždy soptící!

Vy, dcery Neznáma, vy, hosté černých slují,kam nikdy nevniknul ni jeden slunce svit,kde pouze věčný Styx devěkrát v klubko svit,co kolem chmurných vod nad bahnem poletujímdlé duše Umrlých, dav plachý, stínů kmit;

Vy, jejichž srázný let se potutelně svíjív tmu starou dýchaje vždy nový strach a děs,jež střásá do noci, kam dech se moru snes’,své černé kučery zježené klubkem zmijí,jež srdce zděšené zrývají v nový ples;

Ó, nemrazte nás víc tím obličejem bídy,my pykali jsme dost, vše splněno jest již,pryč z Hadu prchněte, jenž v stín se propadniž!pak navraťte se k nám, ó, dobré Eumenidy,mír neste, smíření a zapomnění tiš!