Pan

Vzduch světlý, Erebos i s mořem neplodnými propast eterná, jež plna zářných hvězd,i Gaia pradávná, jež matkou Obrů jest,i vichrů divý sbor, jenž křídlem těkavýmštve mraky půlnoci, co neustává pléstblesk, z nebes, která hřmí, pruh zlata v peruť jim —zda, světa podstato, Ty, Pane, nejsi vším?

Ó, božský Satyre, k šílenství veselý,z tvé věčné Syringy dech nesmírnosti splývá,v ní všecko naříká a chví se, vzdychá, zpívá;spal kosmos v očích tvých, jej darmo drželya proudný, v změnách všech, ať zářný, setmělý.Tak hory, lesy proud, bůh, člověk, kypěly,se stále množíce z Tvých zornic od jakživa!

Ó, Pane, bezedný, vždy stár a nový zas,jímž plane z daleka pro lepší lidský rodpochodně zbytečny, kdes v šeru matný jas,tož Naděj neplodná, tvé lákadlo a svod,jenž věky svého snu jak chvíle, jež má čas,svou pečeť vtisknuv jim do Lehty valíš vod,ty Hrobe, Počátku, buď zdráv a náš slyš hlas!