Prerie

V ohromné prerii, jež mořem beze břehuse travou vlní dál, bez obzoru vždy dál,sto jezdců červených na divých hřebcích v běhuhřmí v stádo buvolí, ó, divoký to cval!

Vlas orlím peřím tkán, od tváře jim až k trupunach splývá ve pruzích, ve pěsti drží luk,na lýku visí jim toul s šípy, ve zástupuse řítí se střelbou v raněných zvířat shluk.

Ta, sotva zraní bok jim osinaté šípyve řvaní běží dál, za nimi průlinave trávě vysoké, do které krev jim kypía příval žlutých slin již mokvat začíná.

Jich spousta mohutná, srsť řídká bok jim halí,viz, drtí raněné i mrtvé, nízkou kleč,přes divé bystřeně, přes balvany se valí,slyš křik a bučení, v němž smrti slyšet křeč.

A v dálce za nimi v jich stopě vlků pílídav bílých s pustiny, po špičkách jde a tich,z tlam žravých do trávy se jazyk jejich chýlía z očí šlehá jim žár tužeb nezkrotných.

A vše to v útěku, jejž pranic nezastaví,řev, křiky, divoši a býků, vlků cvalse valí prostorem, jak bouře vichor dravýa prchá, zaniká a mizí skokem v dál…