A. R.

Já Kristus nejsem, bledá Majdaleno,bys utřela mé nohy vlasem svým;jak ty já bloudím, pochybnost mé věno,jdu, cestou ztracenou se tratím v dým.

Slov nemám balsám, by v něm duch se koupal,jímž hojil on kdys bolný srdcí vzdech,když davem obklopen na hory vstoupalneb mluvil s ním na tichých jezerech.

Tak čistý, jak on, nemám vínek jasu,jenž plavý vlas by moh’ ti zlatem tkát,ni klíče nemám já u svého pasu,jímž mohl bych ti nebe zotvírat.

Jsem z posledních v té poušti plné stínu,pod stan můj sedlo neštěstí — však spěš,jak Ježíš též jsem odpustil ti vinua zítra srdce tvé ti dám, když chceš.