Bukolická

Jak zralé obilíkol smavé hvězdy plavékdyž večer pokrylyhlubiny nebes tmavé,

Do práce vycházínoc, tato žnečka hnědá,jde temnem bez hrází,srp luny v ruce zvedá.

Jde; nebem hvězdnou pýřžne rychle, bez ustáníaž na pláň v dál i šířse klasy — světlo sklání.

Ač rychlá v díle svém,přec dlouhá jsou ta lada;na dřímající zempot její rosou padá.

V tmy pytel sesbírápak všecky hvězdné snopy,jež kraje vesmírasvou hvězdnou září stopí.

A modrý den když jest,jde, seč jí stačí noha,vysypat spoustu hvězddo věčné sýpky Boha.