Opozděná

Pasačky naší hlasný smíchku rybníku až od vsi zněl,a údol šeřil se a tměl,a chmurný měsíc jen se mih.

Sněť stromu, trávy stvol se chvěl,a vlny též a žáby v nich —Pasačky naší hlasný smíchku rybníku až od vsi zněl.

Hoch z vesnice ji v šeru stih’,neb její slovo dávno měl,od jilmu divý výkřik spěl,a v rákosí jak povzdech ztich’pasačky naší hlasný smích.