V kleče

Je hnědé nebe a déšť studía vzduch se nechce zalesknouti,před postelí svou, jež se nudí,já smutný musím pokleknouti.

Smutnými prsty v dum svých splavujá tisknu oči svoje zmdlené,svou lenost kladu i svou hlavudo postele té odstrojené.

Na milku myslím s duší vroucía šeptám její jmeno v lkání,je sladkým hlasem, vášní žhoucídím loži, jež jí nezná ani.

Posteli, která nepoznalaty její krásy bujné divy,o té, jež se v ní nevyspala…postel se sama tomu diví.