Večer (Jahn)

Byl večer v máji… S hor jsem domů šeljich vůni nesa v duši, hudbu, pel.

Můj cit byl svěží, mladá byla zem,iež pod mlhavým snila závojem.Byl měsíc v úplňku a svitem svýmkraj zahaloval ve stříbřitý dým,že zkvetlý sad, jenž mlékem višní plál,mně sborem družek svatebních se zdál.

Tu z mlhy kdes jak fléten čistý hlastím zašeřeným dolem zpěv se třás'.

To z vonných sečí v záři měsícešly tichým žlebem horské děvčice,jež opojeny mladou zelenísi pěly píseň plnu touženía milostného varu, jak ji dýchjen prudký žár těch ňader mladistvých.

Tak slavík jenom klokotá svůj vzdech,co lesní mlází dřímá v noci snech.

Zem rozkvetlá i měsíc v kruhu parhned braly zvuk ten jako jarní dar,ba zdálo se, že žhavý tento zpěvsám vesmír vnímal ze rtů horských děva jak tresť její, omamnou tak, nes'v dál zamlženou lásky bol i ples,

že i mé srdce jala čaru moca změnila mi v den tu jarní noc…