Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho — VI.

Hle, paní, jak to divný úděl v žití,že obraz živý tesán v kamenidél potrvá a krásu nezmění,co tvůrce jeho dávno čas v prach sřítí.

Výsledek nad příčinou vítězitia nad přírodou vidíš umění,já v sochařství to zkusil v nadšení,že dílo mé čas i smrt budou ctíti.

Tož moh’ bych život dlouhý, zářivýbuď barvou nebo mramorem nám dáti,v nich zachovaje tváří našich rysy.

Že po sta letech svět by zřel, jak kdysitys byla krásná a já ošklivýa chytrý přece — tebe milovati.