Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho — XIX.

Já tvojím zrakem sladké světlo zřím,jež nemohu svým slepým zrakem stihnout,tvou nohou mohu těžké břímě zdvihnout,jež trapné mým by bylo schváceným.

Bez perutí já lítám křídlem tvým.mně nemůže se ráj tvým duchem vyhnouta v létě musím tuhnout, v zimě jihnout,hned rdít se, blednout, aniž o tom vím.

V tvé vůli pouze svoji vůli mám,myšlenky mají hnízdo v srdci tvéma slova moje unáší tvůj dech.

Jak měsíc o sobě si připadám,jenž nevyšel by zjevný v nebes lem,byť slunce lesk ho světlem nezažeh’.