Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho — XXXVIII.

Nic smrtelného neviděl jsem v tobě,když z očí tvých jsem vnitřní pokoj pil,mně z lásky tvé jen vnitřní život zbyl.má láska duševní jest v každé době.

Byť lidskou duši Bůh nestvořil sobětak podobnu, tož byla by jí cíljen rozkoš těla, klamný lásky díl,tož po věčné se shání krásy zdobě.

A proto dím: Co musí umírati,to nemůž’ nikdy živému mír dáti,jak trvat má, co změně podrobeno?

Žár vášní ovšem zmarem duši schvátí,však nikdy láska, v dokonalost vzplátii v smrti, to jest pravé lásky věno.