Čisté jitro

Když za jitra, snů množstvím zemdleni, jsme vyšli do zahrad,zem celou, jako duši svou, jsme zřeli v ohni rozkvétat;i ptali jsme se větrů, vod a stromů, ptáků, včel:kdo dnešní noci, tajemný, zahradou naší šel?

Hrál písek v zlato změněný, kde svaté stopy ležely,šuměly vody léčivé, jak rozvlněné anděly,dech každý sílu žití měl jak na sta žhoucích dní,a v každém pohledu byl úžas znovuzrození.

Tíž tajemství svých bolestných jsme přijali jak vůli tvou,před rozlomením pečeti list políbený s pokorou;a nepřítel, jenž číhaje u našich usnul bran,jak unavený posel tvůj byl od nás uvítán.

Na nebezpečných samotách, navštěvovaných démony,sad našich přání jemný kvet, jak lilijové záhony,a nejžhavější, nejsladší, nejžádoucnější z ženjsme pozdravili, zářící, jak bílé sestry jen.