Tajemné dálky — ***

Svůj žal jsem položil na stůl tvůj obětní,ó Teskná v září hvězd a v světel písni ranní,jež tiskneš v tajemství svůj prsten pečetnípaprsků ztlumených a spících zvuků paní!V květ snění uvadlý tvůj soucit rosou dýcha v lože vlhké slet mi,když v němé bolesti jsem poklad hodin tvýchjak černé krystaly ti vylamoval ze tmy.

Když střel se blankyt můj mlhami zatížennad smutkem neznámých a nepřístupných moří,a sbor mých nadějí, jak zástup bledých žen,kol mého lože stál a plakal v tichém hoři.Ze zahrad věčných jar když úsměv vál mi v tvář,jak hudba stínů v sadech,a život můj se třás, jak v jeho zrudlou zářz bran otevřených Tajemství by průvan zadech.

Když náraz věčných sil mou duší spěněn vřelhnán tíhou zničení a galvanismem bolu,jenž mlnem žíravým se střebe v život těla zemi obíhá od polu krouže k polu,v žeh jisker prokmitá se v řasách jemných cev,do uzlů žil se slívá,a pulsem zrychleným na žhavou tepe kreva škálou bolestí po strunách nervů splývá.

A v tichu dráždivém když v němém zápasevln jemným přílivem narážel v bytosť mojí,jak chvění magnetické jehly v kompasemou duši zastavil a k svému táhl zdroji.A sklíčen tušením, jež úzkosť provázía v těžký soumrak šíří,proud jeho cítil jsem, jak v krev mi přecházía k polům Tajemství mi žití jehlou míří.