Ženich

Minule v máji ženich šel k náma velkou svou lásku na lokte měřil,já řekla, k mužům záští že mám,a ďas ho vem, on mi to věřil, on věřil,ďas ho vem, on mi to věřil!

On řek', že v očích na sta mám střel,že láska v rov by jej sklála;já řekla, aby si pro Jeany mřel,a pán Bůh mi odpusť, já lhala, já lhala,pán Bůh mi odpusť, já lhala.

Bohatý statek, bohatší strýc,hned svatba, kdyby se líbil, —já na vše jako bych nedbala nic,ač jiný méně mi slíbil, mi slíbil,ač jiný méně mi slíbil.

Co ďábel nechtěl, za dvanáct dnídošel k mé sestřence Bessy,ta černá straka! — vodil se s ní;ó, potkat jen sama ji kdesi, ó, kdesi,ó, potkat jen sama ji kdesi!

S neděle cestu do města mám,zármutkem slepá a hluchá,a kdože tam nebyl nežli on sám,mně zdálo se, že vidím ducha, ba ducha,zdálo se, že vidím ducha.

Já jenom pro lidi pohledla naň,— musíme vésti si skromně, —můj ženich klopýtnul, hoří mu skráň,a řekl, že blázen je do mě, je do mě,řekl, že blázen je do mě.

Já na svou sestřenku ptala se hned,sluch-li jí slouží v tom času,s její-li nožkou švec-li to sveď —klel, Bože, jako sto ďasů, sto ďasů,klel, Bože, jako sto ďasů!

Bych si ho vzala, prosil, co moh',že vyrvu srdce mu z nitra; —tak aby neumřel, ubohý hoch,snad bude svatba už zítra, už zítra,snad bude svatba už zítra.