Dívka z Ballochmyle

Byl večer, pole zelenáa porosen byl každý list,vál větřík přes hor temenaa nosil vůni ze všech míst.Drozd zpíval v každém údolía slouchá luh i roklinaa ozvěnami hlaholíta Ballochmyleská dolina.

Já bezstarostně šel a šel,— ó jak tu blaze nesníti? —když krásnou dívku uviděljsem v osamělém rokytí.Tak byla jako mladý den,jak smavá jarní vidinaa Dokonalost šeptla jen:Hle, Ballochmyleská dívčina!

Jest krásné jitro májovéa jeseň vlídná v usmání,když ve vůni jdeš květnové,neb sám kdes bloudíš po pláni;leč v ženě krása všelikáse spojila, — a jedinánad všecky ženy vynikáta Ballochmyleská dívčina.

Kéž chatku měla za domova já byl synek, nikým zhán,byť nejchudší nás chránil krov,jenž ve Škotsku kdy uhlídán,já pracoval bych do šeři,co úsvit jenom začíná,když vítala by u dveřímne Ballochmyleská dívčina.

Ať koho láká hrdý pycha jiné sláva opíjí,a dychtiv zlata na lodích,ať kupec pluje k Indii;mně prosté stačí zápražía stádo ovcí, pastvina,když každý den mne oblažítam Ballochmyleská dívčina.