Dunkan

Na námluvy Dunkan šel,hej, to bylo smíchu;z nás už každý v hlavě měl,hej, to bylo smíchu!Marta, — ach to lásky hrob,zvedla nosejk v samý strop,Dunkan stál tu jako snop,hej, to bylo k smíchu!

Dunkan prosil, Dunkan cup',hej, to bylo smíchu;Marta hluchá jako dub,hej, to bylo smíchu.Dunkan vzdychal zle a zle,oči měl jak promoklé,řek', že skočí do rokle,hej, to bylo k smíchu!

Ale přejdou den i noc,hej, to bylo smíchu,marná láska trápí moc,hej, to bylo smíchu.Řek' si Dunkan: Blázen jsem,abych umřel k smíchu všem?Pyšná husa, ďas ji vem!hej, to bylo smíchu.

Jak se stalo, — doktor sprav;hej, to bylo k smíchu:Marta stůně, Dunkan zdráv,hej, to bylo smíchu.Něco bodá ve ňadrech,za vzdechem se dere vzdech,a ty oči, — co je v těch!hej, to bylo smíchu.

Dunkan, — nu, byl měkký hoch,hej, to bylo k smíchu,jak by Martě nepomoh'?hej, to bylo smíchu.Nemoh' její smrti chtět; —tak se smířil raděj' hned,teď je oba těší svět,hej, to bylo smíchu!