Jan Andersen

Můj Jene Andersene,kde jsou ty mladé časy!měl's čelo jako mlékoa havraní měl's vlasy.Teď čelo máš tak lysé,a vlasy posněžené,však žehnej Bůh tu starou leb,můj Jene Andersene.

Můj Jene Andersene,my do vrchu šli spolua prožili den mnohýi v radosti i v bolu; —teď vrávoráme dolů,však ruku v ruce, Jene,a dole budem spolu spát,můj Jene Andersene!