Ječné klasy

Noc k Vítu byla, — krásně takjuž klasy vymetány,měsíček svítil bez oblaka já šel za svou Annie.Čas plynul jako na lodi,až k rannímu šlo jasu,tu slíbila, že provodímne polem ječných klasů.

Vzduch tichý, nebe modrý skvosta měsíc v plném jasu,já posadil ji, rádu dost,do ječmenových klasů.Mně srdce dala beze slov,já dražší neznal krásu, —já zulíbal ji znov a znovtam v poli ječných klasů.

Já cítil její srdce hrát,jak objal jsem ji v pasu, —buď požehnáno nastokrátto pole ječných klasů!Však, svědkem hvězdy blaženéa měsíc v plném jasu,též ona blaze vzpomenetěch ječmenových klasů!

Já s přáteli jsem šťasten byla vesel zvedal číši,a zemských statků měl svůj díl,a blažen byl v snů říši.Leč vše, co kdy mne oblažía blažilo v mém času,ta šťastná noc to vyvážítam v poli ječných klasů.

Žitný klas a ječný klasa klasy na vše strany,té noci věčně vzpomenutam v klasech se svou Annie.