Můj otec prostý sedlák byl

Můj otec prostý sedlák byltam blízko na Carrickua pečlivě mne vychovalsvých podle selských zvyků.On řek': Ať v kapse nemáš nic,buď muž v tom klopocení;kdo nemá srdce poctivé,ten mužem v světě není.

Pak vyšel jsem si do světa,snů plná byla hlava,já nepřál sobě bohatství,však lákala mne sláva.Já v prsou síly cítil dosti odvahy se bíti,a chtěl jsem aspoň pokusitse o svůj podíl v žití.

A mnohým dnem a pokusemjsem štěstí hledal dráhu,já táh' svůj los, však povždy cosmi zmařilo mou snahu.Tu přemohl mne nepřítel,a jinde přítel zasea každá moje nadějevždy koncem rozbila se.

Až na konec už znaven přec,jak dál mne osud vlekl,já, boje syt, snů nechal býta takto jsem si řekl:Ať dobro, klam, — co tam, to tam,a budoucnost je skryta;už všeho dost, — mám přítomnosta vezmu, co mi skytá.

Bez pomoci a naděje,bez přátelského druhateď v potu tváře klopotitse o chléb musím ztuha,a orat, sít a kositi žít,jak otec říkal kdysi,neb v potu skráň a tvrdá dlaňsi chléb i štěstí mísí.

Tak chud a sám se namáhámaž v soumrak od červánků,než kosti svoje uložímkdys ku věčnému spánku.A starost, žal, — co těch bych dbal, -je vypudil jsem z nitra;dnes živ jsem jen a nedbám, denco přinese mi zítra.

Však vesele jsem přece živjak vládce na svém hradu,byť sudby mrak mi sedal v znaka štval mne do úpadu.Já podvečerem zakrojímsi svého do krajíce:je tvrdý, vím, však on je mýma netřeba mi více.

Když někdy ze své klopotysi groš uložím stranou,tu vyšle osud ke mně hnedsi něco na čekanou:to vezme sám, to zanedbám,neb s dobráckou dám duší;však buď jak buď, já přísahal,že mne to nezasmuší.

Kdož za bohatstvím honítea za mocí se stále,kdo tuší z vás, jak utíkávždy štěstí od vás dále.Ať říše máte u nohoua všechny zlaté doly, —vás víc mi sedlák poctivý,jenž vesel oře v poli.