Psaní mladému příteli

Já dlouho, mladý příteli,chtěl o sobě dát zmínku,byť nic jsme z toho neměli,než vlídnou upomínku.Leč kam se předmět otočí,já dosud nemám zdání, —snad písničkou to poskočí,snad půjdeš na kázání.

Ty záhy zkusíš světa běha věř mi, bez hořkosti,že mnoho poznáš na lidech,co narmoutí tě dosti.Neb strast a tíseň zryjou líci tam, kde v cíl se spěje,a mnohý záměr skončí v nic,kde každý čiv se chvěje.

Já nechci všecky bídné zvát,neb hrdé na bídníky,jež krotí pouze lidský řád,svět chud jest Bohu díky.Však slabým, ach, jest lidský roda málo lze mu věřit;má vratkou váhu vin i ctnota tu neumí změřit!

Leč ten, kdo v boji sudby kles',ať nepropadá haně:též on se k cílům žití nes'a platil svrchovaně; —muž poctivé můž' srdce mít,ať žebrák zve se, chceš-li,muž sousedu můž' bratrem být,byť pomoct nemoh' grešlí!

Co na srdci, to na rtech měj,když věrný soudruh zve tě,leč vždy si něco uschovej,co nikdo nezví v světě.Sám chraň se, pokud můžeš jen,před soudícím tě zvědem,leč každého, ať ten neb ten,svým bystrým zbádej hledem.

Kde svatě, pravě miluješ,jen do dna dopij číši!však nehodné se pletky střeži v nejtajnější skrýši;že hřích to, že tě zradí stín,to výstrahou snad malou,však žel: to zmrazí do hlubina srdce činí skalou!

Bys úsměv štěstí zachytil,jen snaž se v každém čase,co můžeš, čiň, bys bohat byl,když se ctí srovnává se;ne, zlato bys dal v příhradu,roj sluhů že máš v mysli,leč pro tu zlatou výsadu,že muž jsi neodvislý!

Strach před peklem je katův bič,jenž sketu drží v mezi, —však čest kde volá, žádný chtíčať nad ní nevítězí;kde z dálky jenom pokyne,nech ohledů, — a danédbejž její cesty jediné,ať stane se, co stane.

Dbát stvořitele tvorů všechje velkou povinností,leč svatouškovských řečí nechi tváře zkroušenosti.Však nikdy také nevzdej hold,kde vysmívá se množství:smích rouhačův je smutný žoldza uražené Božství!

Zpit rozkošnictví lahodousnad's k náboženství slepý,neb, když tě bodne náhodou,je hodíš v staré střepy:však jdem-li poutí zbouřenoua svědomí jen hlodá, —tu kotvou pevnou, vznešenou,věř, s nebesy je shoda.

Buď, milý, s bohem, — slov již dost,tvé srdce, vím, je vřele!Ať moudrost, pravda, srdnatostti tkví na přímém čele!Jak rolník dí: Bůh požehnej!čiň moudrým tě tvá práce;a dobré rady lépe dbej,než dbal jí kdy — tvůj rádce!