Slavíku

Pěj dál, ty sladké ptáče, pěj,se sněti pro mne neslétej,v nešťastné srdce těchu lejsvým tichobolným lkaním.

Tu tklivou notu dál, jen dál!Bych též ten snivý nápěv znal,on jistě té by srdce jal,jež vraždí pohrdáním.

Rci, nevlídnou's-li družku měl,jak vítr lhostejnou, když's pěl?Ó jistě, láska jen a želv tak bolný zpěv se shlukne.

O věčné strasti vyprávíš,co němý bol, co šerá tíž.Ó, sladké ptáče, ustaň již,sic žalem srdce pukne!