Ty, moje potěšení

Když hlásí hvězda večerní,že čas je ku dojenía voli domů z oraninse vrací unaveni:tam v břizách vonných, zrosených,kde potůček se pění,já potkávám tě na mezi,ty, moje potěšení.

Já tmavým lesem v půlnoci,když nikde hvězdy není,tím lesem já bych k tobě šelty, moje potěšení.Ať sebe více unavenjsem po klopotě denní,já vstříc bych šel ti po mezi,ty, moje potěšení.

Vychází lovec za srnoupo prvním kuropěnía rybář s loďkou na řecevrš o polednách mění;já na večer, když v soumrakuse nebe zarumění,rád potkám tebe na mezity, moje potěšení!