Veselý vdovec

Já vzal si ženu svárlivou,to v prostřed listopadu,můj život pecí ohnivouse stal pro její vádu.

Já dlouho nes' ten těžký kříža trpěl bez milosti,však teď je tomu konec již,neb smrt jí řekla: Dosti!

My jednadvacet žili letjak muž a žena spolu,až konečně se koráb zved'a plul s ní řekou dolů.

Kam, těžko hádat, blíž, či dál,však dím a věřte slovu,ať kamkoliv, rád nesetkalbych s ní se nikde znovu.

Hrob jejímu dal tělu klida já si odbyl smutek,však duše nemůž' v pekle být,sic ďábel by z něj útek'.

Spíš odletěla k nebi asa hromy bouřit učí;mně zdá se, — slyš! — to její hlasteď mraky rve — a hučí!