Kouzelná číše

V čele vrásky, šije dolů,oči jako v těžkých m’hách,sestárli jsme všichni spolu,babí léto po Čechách.Žluté listí smutně padáv šedé vlasy, pustá lada,nuda u našeho stolu,ochablost’ nám hlídá práh.

Hypochondry samé zříti,omrzelé k zoufání,všude na rtech sytých žití,mrazí trpké usmání,stesky jenom trudíme se,žalobami nudíme se,každý mentorem chce býti,samé slyšet kázání.

Dost již, bratři! Hle, tam zářípohár blahodějných šťáv,které dobrá víla sváříz divných, čarokrásných trav;dosud kouzlo dávné žije,jímž se přímí svislé šíje,jímž se trudná mdloba stáříplaší z ňader, snímá s hlav.

Číš tam plná vláhy skvoucíz kouzelného koření:z dobré vůle, lásky vroucí,odvahy a nadšení -Hle, jak svůdnou perlou hrajerosa zázračného kraje,z nížto mladost’ nehynoucído srdcí se pramení.

Jenom chtít a ruka schvátívzácnou číši, zrobí div:Mládí do duší se vrátí,zjaří každý sval a čiv,místo žalob, stesků marnýchchopíme se prací zdarných,jarní větřík bude hrátiv plném květu českých niv.