Mládeži

Cos nového se rodí v českém vzduchu,dum svěžích jiskření a vlnobití -Nechť jakkoli se zoveš, mladý ruchu,buď vítán radostně a měj se k žití!

Jen vzhůru, vzhůru, podroste ty svěží,nás bratrů starých nedbej, der se vzhůru,šiř zeleň kyprou bujně, bez otěží,nechť rozdíráš nám vráskovatou kůru.

Co velké, dál se bude k nebi pnouti,co zdravé, bez úhony vyjde z boje,co slabé jest a shnilé, ať se shroutí,ať skytne mrvu pro kořeny tvoje!

Však nejeden z vás pozná chvíli,kdy dalek slunné, o níž sníval, výšeleb starou v resignaci tiché schýlív rum hrdých snů jak ten, jenž toto píše.

Leč nyní burně vpřed! Jak rád bych s vámi,vy juní hrdinové, v zápas pílil,v ten krásný boj, z let uprchlých mně známý,zas bořil, tvořil, jásal, blouznil, šílil!

Než, těžko roků přítěže se zbavita muži usedlému lépe sluší,tvář do mentorských vážných vrásek vpravita takto moudře mluviti vám k duši:

„Ó mládče, když se chystáš k žití pouti,rád vídám tě, an všední míjíš lodě,v nichž po žocích bys klidně mohl ploutive blízký přístav po bezpečné vodě.

Buď hrdým conquistadorem, jenž strojíloď bohatýrskou, aby v mlžné dálisvět dobyl bájných krás; chvěj v bouři, bojiplout odvážně za svými ideály.

Ať nedostihneš břehu luzných palema chud se vrátíš na rozbitém vraku,přec na kupčíka nepohledneš s žalem,jenž přivezl sizlato v těžkém vaku.

Ať jako Colon za vděk velkých činůjen s pouty třeba odpočineš v hrobě,věk příští klekne naň a mine hlínu,v níž sobec bude tlít ve zlaté zdobě.

Pluj hrdě tam, kde září luzná meta!Však nevztyč jenom vlajku slávy marné -pluj bratřím k zisku! Ze všech konců světajim svážej zboží ducha blahodárné!

Ne to, veř právě vratká moda věří,co zraky jenom vábí v lichém třpytu,ne škeble peřesté a skvoucí peří,než pravé, ryzí zlato dum a citů!

Vždy k velikému jenom vesluj cíli,ne po známých jen drahách, nové hledej,na práce Heraklovy vzpínej sílya stářím bázlivým se mýlit nedej!

Buď stále tam, kde pokrok, světe mladý!Pod jeho prapory spěj v letu smělémza hvězdou budoucna - -“ Leč končím rady,neb vidím, že jsem v poušti kazatelem.

Ty odvracíš se od mentora, mládí,a já se nehněvám. Z těch nejsem pánů,kdož z katedry by spravovali ráditvůj každý kročej po životním lánu.

Ba, líbíš se mi, když tak pohrdavěret stahuješ a vzdorně týčíš čelo,chtíc krok svůj řídit po své bujné hlavěa vlastní dráhou k metě bouřit smělo.

Já nevěřím, že zdar tam příští kyne,kde mládež pokorně jen křiví záda,krok opatrně ve vodítkách šinea chladné líce v moudré vrásky skládá.

Ne! V tobě budoucnost je, mladý světe,vznět nových dum, jimž nerozumí stáří,ve hrudi tvé nám nové jaro kvete -nechť bujaře jen kypí, plesá, září!

Byť někdy brklo ve svém bujném chvatu,jen dál ať vichrem bouří mládí žhavéa nadšením si okřídluje patu -jen z toho kvasu vzejde víno zdravé.