Písně otroka — I.

Dobře dnes tu pod palmami hověti ve svitu lunytělu prací zmořenému — po hodech spí strážce náš —k nám si sedni, zpěvný druhu, sladkozvuké nalaď struny,vyjev písní zlaté dumy, které v čele snivém tkáš!

Zpívej o květech a hvězdách!

Chválu dívčích zraků pěj!

Zazvoň žertu rolničkami!

Zvěstuj dávných věků děj!

Jinaké dnes písně táhnou duší mojí nebohou,jako bouře jek a rachot mračící se oblohou;daleka jich zdoba květů, krása děv a reků pych,zubů skřipot, ston a vzdechy, řinkot pout je slyšet v nich.

Pouta zvuk nám hudba všední, ale přece pěj a huď;jen hlas přitlum, panstvo spící, strážce s bičem neprobuď!