Skřivánek (Čech)

Když chodil s apoštolyPan Ježíš po zemi,kdys vonný chlad je objalpod háje větvemi,a písní nejkrásnější,již ve hrdélku měl,tu každý z lesních ptáčkůpouť jejich provázel.

Zpěv sýkor, pěnic, drozdůtu hymnou jásavoujak sladké hosianazněl Kristu nad hlavou,že zástup apoštolů,pohroužen v rajský sen,těm libým žalmům ptačímnaslouchal vytržen.

Až posléz vyšli z hájena široširou pláň,kam dýchala zář letníbez mráčku nebes báň;jen brázdy rozrývalyjak vrásky hnědý luh,jímž oráč v potu tvářisvůj řídil těžký pluh.

I pravil svatý Petr:»Jak smutné ticho tu!Tam lovci hudba ptačíhrá v lesní samotu;i pastýři, když volněnad jasným zdrojem sní,ze stinných větví bukuhlas drobných pěvců zní;

i ten, kdo v sadě růžíčas hříčkou maří jen,slavíků zpěvem bývádo ráje unášen:A hle! tu rolník pilnýza zdatným pluhem svýmbez těchy trudně kráčíbezhlasým prostranstvím.«

Pán mlčky bral se dáleaž tam, kde rádla chodmuž zarazil a zemdlenutíral čela pot.Ta rosa chmurných skránípřes líce vrásčitéskanula pod radlicido prsti rozryté.

V tom Pán se mlčky shýblpro tuto vlhkou prsťa rukou z černé brázdypovznesl země hrsť.Tajemná slova šeptala vroucně k nebi zřel,pak s božským pousmánímdlaň svatou otevřel.

A hle, tu místo hlínyna dlani přesvatézřít bylo stvořeníčkozahnědlé, křídlaté.Ten ptáček volným letemrozepjal křidélkaa shůry sypal zpěvnéperličky z hrdélka.

Výš', výše třepetavědo blankytu se nes'a krajem sladce zvonillíbezný jeho ples.Zpěv jeho v rozkoš tichouvšech srdce potopil;sám oráč, líce zjasniv,klec chutě uchopil.

A zástup apoštolůpln citů slastných, něm,zpěváčka ještě stíhalzářivým pohledem,když zanik' v modru nebesútlounký ptáčka zjev,a jedva slyšet bylotichounký shůry zpěv…

Tu promluvil Pan Ježíšv nebeském úsměchu:»Nuž Petře, toho pěvceměj rolník v potěchu!Když v zemi omlazenouza vesny vnoří pluh,vždy z první brázdy vzlétneten zpěvný jeho druh.

Ten zpěv mu bude jasnitmrak těžké robotya libou zvěst mu hlásats azurné výsoty:i na něho že s láskouoteckou vzpomínáTen, jehož svatá náručsvět celý opíná.

To ptáče, brázdy dítko,nos role chudý šat,však nejsladším se pěvcůmmá písní vyrovnat,a na znamení má sez nich nejvýš k nebi nést:jak mila Bohu práce,k níž člověk stvořen jest!«

(V Jarém Věku r. 1883.)