Chaloupka

Tichou znal jsem chaloupku,jak je člověk vídá:na střeše pár holoubků,a v ní holá bída.

Pod křídla si holubihlavy uschovali. —dole rubáš ve hrubýdívku odívali.

Broukali jsou do notyčápi mudrlanti:Hle! — když dcera žebrotyza pánem se fantí!

Na matku, že za dítězlato jí jest bráno,broukali jsou na štítěčápi: „Nevídáno!“

Nezná čáp tam nahoře,jaké hladu zpěvy;v podzim letí za moře,co je zima neví ….

Kolem hlavy lampy svit,dívka sní jak svatá:„Pánbu té vzal v lepší byt,děvečko má zlatá!“

„„Ber si raděj’ ku srdcidcerušky své hanbu!Cos dostala za ni —? rci!Zaplať ti to Pánbu!““

Kolem hlavy lampy zář,dívčina tu dřímá,máť jí slzou myje tvář,otec kletbu hřímá.

Za plášť rozedraný jejbledé děcko jímá:„Táto, táto, chleba dej!“a on kletbu hřímá. —

U okna opírá syno dlaň hlavu snivou,hledí nočních do krajin,notu bručí divou:

„Páni bratři! vesele!u nás vždycky neděle,dokud v kapse dukáty.Víno, holky pro junáky:Bratře, to je život ňáký —hraj, ty dědku hrbatý!

Zahraj dědku veselou;však nám brzy ustelouna houpavou postýlku:Pěkná postel — v prvním patře,konopná to šňůrka, bratře,na dřevěném bidýlku …“

Leží dívka, — svit jí hrákolem obličeje —otec kleje, matka štká,a syn zticha pěje.

Na růženci babičkynení mnoho ke stu,stíhají se kuličkyv jednotvárném chřestu.

Jak tu chýžku shrbilovysoké ji stáří;však ji také zbavilosluchu, oka září.

Chudák stará nevnímákletby, ani zpěvu,ni jak zlatá objímázáře mrtvou děvu.

Znal jsem tichou chaloupku,jak je člověk vídá:na střeše pár holoubků,a v ní — holá bída.