Ulice Lobineau

Kol trhu Saint-Germain se plíží v noční době,nic nemá lidského zjev tajemný ten v sobě,v dví tělo schvácené, hniloby směsice,v hrách starých, kouzelných jak chodí babice;ve starém trikotu a v hadrech, v šatu zbytkujde toto strašidlo, kde na zdánlivém lýtkucár hnije od sukní, jež ulic struha máčí,kde bláto jen a kal, jimiž se chudá vláčí;nos, brada špičatá a ústa prázdná, křivá,na čele zčernalém dvě kštice jako hříva.Ta hadrů hromada, spodniček starých plíseň,ty nohy, vměstknané v dřeváků špínu, tíseň,to vše, ó Heleno! ty se stříbrným čelem,jíž »Sestro!« říkala kdys Luna v lesku skvělém,ty, jejíž nožka kdys pastýři byla divem,Lais, Phryno, Diano, ó Kleopatro, v snivémty květů sousedství, ó Evo, jejíž vděkykdys pěla nebesa i rajské valné řekya již kdys vítala lvů hymna rozvášněná:Ta špíny hromada, to všecko má být žena?