Večernice

Jež kyneš včele k úlu zpátkya dělníku klid vracíš sladký,ó hvězdo míru, vítám tebe,jak hledíš klidně v úkoj všem,jak zjevíš se pod brvou nebe,jak láska sladkým úsměvem.

Tvá nebesy jak zaplá záře,kraj dříme kol ve vonné pářea řev stád bučí při návratua stráň zní zpěvem veselým,co modravý nad každou chatuse vznáší, krouží vzduchem dým.

Ó hvězdo, která srdce pojíš,a rozdvojené těchou hojíš,ty vzpomínáš v svém zazářenína polibky a přísahy,jež nezaplaší rozloučení,jsou příliš srdci předrahy!