Máj (almanach 1858)

Nesmrtelné památce pěvce Máje, Karlu Hynku Máchovi.

Opustil’s ty naše širé kraje, aby’s v jiných světech vyhledával svatý ohlas velké lásky své; hrdě opustil’s ten kraj, kde laje hrubý hlas Tvé snahy zažehnával, nerozumě tónům lásky Tvé. Vyhnalo Tě od nás lůzy proklínání, dalekáť je, mistře, cesta Tvá — a marné naše za Tebou volání! — Odešel’s a světu nevděčnému outrpně jsi z ňader oklamaných almužnu předhodil lásky své, Máj jsi zapěl kraji nešťastnému, a on do svých ňader zažehnaných přijal kypré símě lásky Tvé. Jasně zkvétá velebné Tvé požehnání, dalekáť je ale cesta Tvá — nám nevrátíš se víc, marné volání! — Kouzelná však, májem zkvětlá touha ta v nás požehnané boly budí, jichžto synem bujný, zpěvný čin; a v té touze láska plane pouhá, která nás v ty bájné dálky pudí, kamž Ty, muzy nejvěrnější syn, celé sbory vedeš, — a nás popohání velebná i dálná cesta Tvá — zdaž marné naše za Tebou volání?…