Cikánská večeře

Cikáni k ohni táboří.Hráb’ starý do popele,a radou mladý hovoří:„Já ukrad’ len a sele.“

Tvář starou úsměv přeletěl:„Kdes nechal sestru Thekli?“Hoch zarazil se bled a děl:„Tu za mne v pouta vlekli.“

Tvář stará v klid se namahá,zrak jako z jámy hledí —„Za len ji svlékli do naha,teď u rychtáře sedí.“

Žár praská, starý přikládá,len rukou v délku měří,len rychle v šňůru dopřádá:„Teď jez; až po večeři.“

Žár voní, jiskry vyletía starý v očích pátrá —„Vám sestru nechal v zajetí,kdo chce mít z něho bratra?“

Kol ticho; k jídlu zasedli,dým voní, k vrbám stoupá —cikáni k spaní ulehli,hoch na vrbě se houpá.