Náš písničkář

Nad našeho písničkářeneznám reka se zbraní.Bez vojáka, bez císařelid i zem si podmaní,a co v něm uzrává,v dar co píseň rozdává.

Sotva vyjde, starý, mladýuž jak pták se pozvedá,svět hned pučí z plna vnady,až nám srdce usedá —bože náš, bože náš,jak když v jaro zavoláš!

Jako deštík v prvním májislovo v duši dopadá,stojíme s ním jako v báji,z duší vonná zahrada —a ten hlas, a ten hlas,ten by z hrobů vzkřísil nás.

Květným dechem pravda šumí:sotva srdce poslechne,srdcem každý porozumí,zavejskne si, povzdechne,ve shodě, v neshodě,jak ten pták na svobodě.

A co zpívá, v duše skrejšidochová se dlouhých let,to je zákon nejsvětější,každý zná hned nazpamět —který král, který králtak se v paměť lidu jal.

Slovem dobyl všecky brány,bez zrady a bez sporů,že nám duše zotvíránydo posledních závorů —který král, který králtak o naše srdce stál?

Srdce plné, duše sytá,tu v nás všecko zajásá,jako krále lid ho vítá,zem se v radost otřásá —na zdraví, na zdraví,ať se všude proslaví!