V přírodě — CLVI.

Tak málo přírodě jsme věrní,až nehodno to mudrce —ti jedni citem malicherní,ti druzí zhola bez srdce.

A ještě hůř kdo v převráceníten trochu lidství natrhnou,že znavení a přesyceníi tužby lidské zavrhnou.

Jak zcela v jiné stojí tvářita velká všeho mistryně:s tisíci světů hospodařía broučka pozve k hostině.

V den slunce na noc doprovází,v noc hvězdy tká si do roucha,a přec u každé poupě vcházía jeho přáním naslouchá.

A přec pro hled svůj všehomírnýni stéblo láskou nemine,a ještě její cit nesmírnýco rosa v den se rozplyne.