V přírodě — CVIII.

Pojď sem, ty pohozená lebko:buď nevíš nic, neb nepovíš;a co zas já vím a co říkám,jsi hluchá, o to nestojíš.

Nuž jaký hovor, kde jen ptaní,a zatvrzelé mlčení,kde hloubka jen, a žádné mosty,neb přechody a změlčení?

A přec to ptaní náš je život,a mřeme sobě v odpověď;ba ptaly se už celé věky,jen více nikdo nedoved’.

Žít na smrt, kvésti na zvadnutí,být vše a ničím — obojím?Neptám se víc. Ta lebka mlčía o jinou řeč nestojím.