V přírodě — CXLV.

Po větru starý bodlákse klátí v kratochvíl:„Má úcta, sedmikrásy,rád bych se oženil.“

A sedmikrása smíchemaž k zemi dopadá,hlavou a rukou kýváa družkám rozkládá.

Pan bodlák chutě prázdnísvých mravů raneček:„Nuž prosím, krásné dámy,tak malý taneček.“

A po větru se chlubí:„Čest pro vás nelichá;mám tělo jako ježek,jen hlava pelichá.“

Tu sedmikrásky smíchemaž slzy vyroní —pan ženich dělal dojema byl jak na koni.