V přírodě — CXXVI.

Les vyšňořen tak do zelenajak myslivecký mládenec,stráň do běla a do červena,na samý květ a pupenec.

Dnes sotva lesu mluva stačí:za posly všecko vypraví,svých větrů šum i píseň ptačí,ty stráň mu pěkně pozdraví.

Stráň v rose ranní trávy česá,keř, šípky rozdýchala v květ,by ptáčkové, myšlenky lesa,kde měli sobě posedět.

Už letí přes řeku, ta v lesku,kus nebe do ní zapadlo,a poslům ukazuje stezkujak nejkrásnější zrcadlo.

Teď k stráni jmou se rozprávěti;teď nevím, kde ty nebesa,mé srdce s každým poslem letíhned na stráň, hned zas do lesa.