V přírodě — CXXXV.

Houštinou háje, s měsíce zlatemmy k studánce kradem se šeré,slova z ní hladká zurčivým chvatema postavy skákají steré.

Nejhezčí panna měsíčně bílá,pak družičky v vlnivém reji,rusalky hybné, za vílou víla,ty v závoji vlasů se krejí.

Za nimi v krok se mužíci tlačí,jak cvrčkové tváří i zvukem,s bubínkem žabím, píšťalou ptačí,s much cimbálem, bzukotem, hukem.

Na konec jinoch, jako ten jelen,z hvězd na čele stříbrné tečky,v mlhavý šat a v červánky vtělen,dvě pážata nesou mu vlečky.

Tam až kde vlnky dohrčí v mechu,tam za keře v stíny si zajdou,vypijou rosu k tanci a spěchu,a pak se zas s měsícem najdou.