V přírodě — III.

Vždy cos mne táhne, modré hory, k vám,jak slovo milenky a přítele;já s myslí veselou k vám pospěch mám,a mlád se v žití vracím, vesele.

Jak byste měly světa pravou líc:zvuk, píseň, vůni, milé přístřeší,ba i to lidské srdce lidským víc,že dojme pravdivěj i potěší.

Jak byste měly ještě v zásobě,co ostatní svět nuzně promrhal:květ, mladost, krásu v krásy podobě,i radost, důvěru i pravý žal.

Mně jest, jak měl bych ve vás nalézti,co nenacházím, ale hledám přec:tu pravou slzu v lidské neštěstí,to pravé slovo na útěchy řeč.

I jest mi, jakby lepší moje částv tom vašem modru toužíc bloudila:tam duše cítí v sebe ji se klást,jest plná a jak v květy rozvilá.