V přírodě — LIV.

V stoletích mrkal s nocí dentu zimou, tu zas květem,a nad všech věků pochodemmůj duch se rozpjal plným letem.

A pokolení vstávalaa sotva vstali, lehli,však aby lehli ještě dřív,v nepřízně plamen k sobě šlehli.

A týrali se, válčili,druh druha kácel v zlosti,až věčnost věky stavilaa svět byl hřbitovem jich kostí.

Tam kráčím samojediný,v hrob lidstva sbírám kvítí,a píšu jemu na pomník:„Tys žilo, neumělos žíti.“