V přírodě — LXVII.

Vy chlubná ústa Vatikanu,vy místo boha bohové:jen jediný mi stvořte lístek,jímž páchnou keře růžové!

Jen jeden paprslek mi spřeďte,jímž slunce v máji zářívá!Však ani brouček o vás neví,když v slunci tom se zahřívá!

Na místě božím! Kde jest větřík,jenž v pokyn váš si oddychne,a kde jest krůpěj ranní rosy,jež na váš oddech zanikne?

Kde jest ta větev, která počká,až sečtete jí poupata?A přece každá vydá květůza všecka vaše dogmata.

Na místě božím! A to jaroi bez vás bývá prohřáté,ba v něm ni jedna lašťovičkase v písni, v letu nemate.