V přírodě — LXX.

Dva jeřábi letí od jihu,jim do spěchu tak a do mihu,a jeden z nich s výše blankytu:„Zda vezmete jaro do bytu?“

I jakž bychom jaro nechtěli?Toť nad svátek nám a neděli;den ode dne samá muzika,a čas nám jak letmo utíká.

Dva skřivánci, odkud, neví se —též ubytovací komise,a volají s výše blankytu:„Zda chcete nás s jarem do bytu?“

I jakž bychom, pane, nechtěli?Vždyť s vámi jsme teprv veseli,už z rána, jen padne rosička,a celý svět jedna písnička.

A táhnou, a lidem do skoku,to květ nesou, písně v tlumoku,to hnula se ves i ohrada —toť nejveselejší armáda!