V přírodě — LXXXI.

Na drnu kyprém, v kořánísedla si krása bez zvaní,sedla si měkce vedle mne,s mladostí v tváři dojemné.

U nohou tenké praménky,sedla si v kapraď, v pomněnky,nad sebou větvic vlažný stín,hleděla lesům do hlubin.

„Hledals mě v mořích, výšinách,v světů a nebes končinách,hledals mě v štěstí, v žalu svém,a já tak blízko doma jsem.“

Seděla, hlas jak do zpěvu,na tváři důlek úsměvu,oko jak duše prohřátá,rty jako k růžím poupata.

„Však tys mne hledal nejradši,kde jsou mi květy nejsladší,proto jmu v plnou lásku tě —našels mne v pravdě, v prostotě.“