V přírodě — VII.

Zašum mi v ochlad, jaré doubí,a půdo měkni, mechem poseta,co pták, to notuj z ňader hloubi —kdo vchází k vám, jest každý poeta.

Myšlénky jako jiskry skáčía duše velikosti do kořán,přede mnou krás, div srdce stačí,svět starý za mnou mládím obetkán.

A kvítek jako víla v snění,tajemnou věštkou každá šedá snět,a laňky vzdušné, bez prodlení —jak velká píseň celý kolem svět.

A sestersky mne větev hledá,má hlava jako věnci poseta,mé oko září, prs se zvedá:kdo vchází k vám — jest každý poeta.