V přírodě — XLVIII.

Mne ani mnoho nebolí,když vadnout vidím krásu v květech,vždyť se mi z jara vrátí zasa krásnější snad v nových dětech.

Však bolí mne, když druhy zřímkvět za květem si z ducha pleti,vyvlékat duši ze všech krása žíti dál a sevšedněti.

A smát se poupat mrtvolám,svých snů se chlubit pronevěrou,kdy nelze již co oškubat —to štěstím zvát a kariérou.

Ach, přátelé, tak stlát si poušť,žít vidět vás v tak mladé smrti,dnem každým být pak více sám —to div mi srdce nerozdrtí.