Večerní písně — 2

Já jsem ten rytíř z pohádky,jenž hrdě vyjel do světa,abych tu pannu uviděl,jež jako růže vykvétá.

O ní šla věsť: kdo spatří ji —ten s kletbou prý to odnese,budže se v kámen promění,budže mu srdce vyrve se.

I myslil jsem si u sebe:Snad přec je někdo vyjmutý!A vyjel jsem, a za ten hříchteď — v zpěváka jsem zakletý!