Evangelisté

Nad listy, posud nic kde netmělo se psáno,když umřel Člověk-Bůh, tam čtyři muži snili,ten v sever obrácen, ten v jih, ten v západ, v ráno:to Lukáš, Marek, Jan a Matouš byli.

Nad bílý list co v jejich sporystín pochmurné se skláněl hory,co snili v tmách a vichřici,na kříži, který trčel k nebi,obrovské mrtvoly vše hřebyrůst začly jako žijící.

Stal orlem báječným se první hřebík svatý,stal druhý volem se a mohutným lvem třetía čtvrtý andělem, jenž křídel pár zved’ zlatýa v hlavě, kde je zrak, měl blesky v změti.

Ti s Kalvarie slétli na zem,strom chmurný opustili rázem;od lůžka hrůzy každý spěla v stínu, v němž jdem’ pohroužení,těm čtyrem k uchu slet’ a v sněníco věděl, vše jim vyprávěl.