V plesu (Hugo)

Šla blíž, neb hovořil tak tiše, sotva dech’:V tom hlučném veselí, v tom ruchu, vřavě všechmy větší volnost máme,toť dav, kde sami jsme v nádheře salonů,ples dává veselý zde očím záclonu,vir světel jiné klame.

Ať v reji veselém šílené kvadrilyti křepčí! Naše skráň se k skráni nachýlí;snad nemožný sen sníme;nezříme květin kol, ni čel těch svítících,jdem’ jako v pohádce ve párech zářících,hod jiný v duchu zříme.

Ti tonou v rozkoši, my v lásce sladkým snem,nám srdce dojata se nítí novým dnem,nás oheň prudký chvátí,co my teď vidíme, to vidět nemohou;nebeská zrcadla a chmurná duše jsoujim v ples, nám do závrati.

Co v očích jejich slast a rozkoš, nadšení,my chtěli bychom spíš tím ruchem zmatenido závojů se skrýti,dav tone ve smíchu, my v plesu potopě,co zlatých lustrů řad jim hoří na stropě,nám výše hvězdy svítí!